Německé dálnice na území dnešní ČR
Číslo Orientační název dálnice na našem dnešním území Plánovaná trasa dálnice (tehdejší čísla dálnic, dnešní názvy měst a dnešní území států)
A48 Sudetská - východní spojka Szczecin (PL) - Görlitz (D) - Zittau (D) - Chrastava /křiž.A70/ (CZ)
A69 Sudetská - západní část Schweinfurt /křiž.A7/ (D) - Bamberg (D) - Bad Berneck (D) - Cheb (CZ) - Karlovy Vary /křiž.A70+A72/ (CZ)
A70 Sudetská - východní část Karlovy Vary /křiž.A70+A72/ (CZ) - Chomutov (CZ) - Most (CZ) - Lovosice /křiž.A71/ (CZ) - Mimoň (CZ) - Liberec (CZ) - Chrastava (CZ) - Rumburk (CZ) - Gryfów /křiž.A73/ (PL)
A71 Sudetská - západní spojka Chemnitz /křiž.A18/ (D) - Karlovy Vary /křiž.A69+A70/ (CZ) - Marianské Lázně (CZ) - Weiden (D) - Regensburg /křiž.A74/ (D)
A72 Sudetská - severní spojka Dresden /křiž.A15/ (D) - Ústí nad Labem (D) - Lovosice /křiž.A70/ (CZ) - hranice protektorátu (CZ)
A88 Exteritoriální (Průchozí) Wroclaw /křiž.A9/ (PL) - Klodzko (PL) - Králíky (CZ) - Moravská Třebová (CZ) - Boskovice (CZ) - Brno (CZ) - Laa (A) - Wien (A)
 
 Sudetská dálnice A48, A69, A70 : Bad Berneck - Görlitz
 
vyznacny bod Ihned po odtržení pohraničí od tehdejšího Československa začínají sudetští politici uvažovat o stavbě dálnice, která by zajistila lepší dopravní podmínky v nově vzniklé, tzv. Sudetské župě. Na přípravě této stavby se osobně angažuje i vedoucí této župy Konrád Henlain. Ještě v průběhu října zřizuje generální inspektor německých silnic ing. Dr. Todt v Chebu projekční kancelář. Úkolem této kanceláře je provést vytrasování dálnice a připravit plány na její výstavbu. V průběhu listopadu tohoto roku je projekční kancelář přesunuta do Karlových Varů. Jsou předloženy první návrhy na trasu dálnice, které jsou však ještě upravovány. Při projekci vyvstávaly dva hlavní problémy a to hornatý terén a rozsáhlá uhelná ložiska. Rychlost přípravných prací je však závratná. Koncem listopadu začínají v okolí Chebu přípravné práce a stavba vlastní dálnice je 1.12.1938 zahájena. Slavnostního  zahájení se účastní celá politická špička Sudetské župy a první výkop provádí Rudolf Hess, zástupce A. Hitlera. Zahájení se též účastní ing. Dr. Todt. Zpočátku se pracuje na úseku dlouhém asi 4 km a je zde zaměstnáno cca 200 dělníků. Na jaře se práce rozbíhají i na dalších stavebních dílech ve směru na Karlovy Vary.
 
Přesuňme se ale na chvíli k Liberci. Zde je 18.4.1939 slavnostně zahájena výstavba dalšího úseku této dálnice. Výstavba v okolí Liberce však nesměřuje dále do sudet, ale k budoucí dálniční křižovatce, kde se má Sudetská dálnice napojit na tehdy budovanou dálnici Dresden-Breslau. Tato dálniční křižovatka se má nacházet severozápadně od města Görlitz. V květnu 1939 oznamuje Ing. Dr. Todt definitivní trasu dálnice. Sudetská dálnice má začínat na dálniční křižovatce poblíž obce Streitau. Odtud má pokračovat ve směru na bývalé státní hranice, které má překročit u obce Hohenberg. Dále pokračuje severně od Chebu, za kterým se nadále stáčí k severu tak, aby po úpatí Krušných hor obešla uhelné revíry. Velkým obloukem obchází Karlovy Vary a zde se z ní má odpojit budoucí dálnice A71 Karlovy Vary-Mariánské Lázně-Regensburg. Dálnice dále pokračuje ve směru Ostrov nad Ohří, Kadaň, Chomutov, Most a dále k Litoměřicím. Zde překonává u obce Libochovany Labe a směřuje přes Mimoň k Liberci. Od Liberce dálnice míří na sever k plánované dálniční křižovatce s dálnicí Dresden-Breslau. Práce na dálnici probíhají  velmi rychle, začátek války však jejich práce značně omezí. vyznacny bod
 
Bohužel  není známá existence dokladů o výstavbě Sudetské dálnice v době Druhé světové války. Pouze z map z r.1940 se dozvídáme, že vlastně nešlo o dálnici jednu, ale ve skutečnosti o tři. První část Sudetské dálnice původně ze Streitau přes Cheb do Karlových Varů je zde prodloužena jako A69 (dnes A70) a začíná až na křižovatce s německou A7 u města Schweinfurt. Střední část Sudetské dálnice z Varů až za Liberec zde nese označení A70. U Chrastavy se však měla dálnice větvit, A70 odbočit z původní trasy a přes frýdlantský výběžek se měla dostat k dnes již polské obci Gryfów. Tam by na plánované křižovatce s dálnicí A73 končila. Druhá větev z Chrastavy by pokračovala v původní trase Sudetské dálnice do Görlitzu již jako A48, která měla končit až za Štětínem u Baltského moře.
 
vyznacny bod Všeobecně byly práce na dálnicích zastaveny 30.4.1942. O rozsahu prací můžeme pouze spekulovat. V okolí Chebu je rozestavěno cca 20 km této komunikace. Provedeny jsou zemní práce a některé menší práce betonářské. Stavby větších mostů či viaduktů nebyly zahájeny. V dnešní době je dálniční těleso ponecháno svému osudu a ani v budoucnosti se s ním nepočítá. Využit byl pouze asi čtyřkilometrový úsek tělesa  a to pro vedení rychlostní silnice R6, konkrétně obchvatu Chebu. Shodou okolností je to úsek na kterém 1.12.1938 zahajoval výstavbu Rudolf Hess. S využitím ostatních rozestavěných částí se již nepočítá, protože vedou jiným směrem.

V okolí Liberce jsou pozůstatky po výstavbě velmi skromné. Rozestavěno bylo cca 10 km dálnice. Rozestavěnost zde byla podstatně nižší než u Chebu. I zde je část této stavby použita a to pro vedení komunikace I/35 (R35) mezi obcemi Machnín a Chrastava. Ostatní časti stavby leží zcela zapomenuty severozápadně od Liberce a s jejich využitím se nepočítá, protože se mezitím přímé okolí dálnice zastavělo domy.

 
autor © Tomáš Janda, 8. listopadu 2002.
 
 
  Fotogalerie
  Mapa celé trasy dálnice přes naše území
  Technické plány z výstavby dálnice
  Novinové články z doby výstavby historických dálnic
 
 Exteritoriální (průchozí) dálnice A88 : Breslau - Wien
 
vyznacny bod Při cestách po Moravě můžeme narazit na dálniční těleso zarostlé vegetací, mosty, které převádějí místní komunikace nad jakoby vyschlým korytem řek a na různá torza mostů, stojících zdánlivě nesmyslně uprostřed polí. Jsou to pozůstatky velkolepé stavby z období okupace naší republiky nacistickým Německem. Tyto řádky vám alespoň částečně osvětlí minulost, přítomnost a budoucnost tohoto díla.
 
Historie této dálnice se začíná psát v nejtemnějším období naší minulosti. Tato dálnice se zrodila jako součást potupných smluv z Mnichova a Vídně na podzim roku 1938. Prvním krokem k realizaci této dálnice je cesta ministra K. Husárka do Berlína na počátku prosince roku 1938. Jednání, která se uskutečnila, projednávala možnosti výstavby námi zmiňované dálnice a dále plavebního kanálu Labe–Odra–Dunaj. Nás však zajímají projednávané okolnosti, které se týkají dálnice Breslau-Wien. Ta měla ve směru sever-jih protnout celé území našeho, tehdy ještě samostatného státu. Dálnice A88 vstupovala na naše území (v dnešních hranicích) poblíž Králík a opouštěla jej nedaleko Mikulova. V protektorátních hranicích našeho tehdy ,,okleštěného“státu to potom bylo u Jevíčka a na jihu nedaleko Rajhradu toto území opouštěla.
 
Asi nejvýstižněji popíši dohodu, pokud odcituji článek z tehdejšího technického měsíčníku:
 
  • Dohoda, učiněná o stavbě této průchozí říšské dálnice Vratislav-Brno-Vídeň mezi Česko-Slovenskem (pozn. tehdejší název) a Německem, jest úplné nóvum v mezinárodních vztazích. Naším územím (pozn. území druhé republiky) bude tato dálnice probíhat v délce asi 65 kilometrů. Průchozí dálnice bude mít povahu exteritoriální a bylo ustanoveno, že ji postaví společnost RAG (pozn. obdoba našeho GŘSD). Finanční zajištění stavby, dopravní policii a celní službu zajistí Německo. Naše vláda však poskytne Německu zdarma všechny potřebné pozemky.
  • Dálnice bude celně oddělena od Česko–Slovenska a na všech dálničních nájezdech budou německým státem zřízeny celnice.
  • Dále bylo přislíbeno, že stavba některých úseků bude zadána i našim podnikatelům.
  • Profil této dálnice bude běžný jako v Německu a to 28,5 m.
 
Přípravné práce se rozbíhají ještě před koncem roku 1938. Postup přípravy stavby této dálnice je z dnešního hlediska ohromující. Za tři měsíce jsou připraveny plány na výstavbu i pozemky, které jsou potřebné na výstavbu. Ty jsou předány naší vládou Německu. Okupace zbytku republiky umožňuje Němcům ještě více urychlit přípravy výstavby dálnice. Vlastní výstavba dálnice začíná 11. dubna 1939. Dle plánů má být dálnice, dlouhá 320 km (protektorátem má procházet v délce 65km) a zprovozněna má být na konci roku 1940. Vraťme se však zpět a prostudujme zajímavé detaily z přípravy i vlastní výstavby. vyznacny bod
 
Vedením projekčních a přípravných prací je pověřen ing. Hanz Lorenz (později povede i vlastní výstavbu dálnice). Tento německý odborník, jeden z nejlepších dálničních trasérů, provede svou práci skutečně velmi dobře. Jelikož v té době neexistuje možnost zobrazení budoucího průběhu dálnice krajinou, nechává si průběh budoucí dálnice zakreslovat do realistických pohledů z různých míst v okolí. Tímto způsobem se snaží o co nejméně rušivé posazení dálnice do krajiny a odstraňuje tím i jednu z velmi nepříjemných závad na tehdejších dálnicích. Tzv. uskakování trasy (při průjezdu zatáčky se na okamžik řidiči ,,ztratí“ dálnice z pohledu) je dodnes nepatrně znatelná např. na dálnici D1 nedaleko Čestlic. Tento úsek dálnice byl totiž vybudován ve stejné trase jako původní protektorátní dálnice a to i s touto vadou. Realistické pohledy do krajiny zhotovuje pro ing. Lorenze prof. Schafran.
Sídlo RAB (ředitelství výstavby exteritoriální dálnice) bylo zřízeno v Moravské Třebové v domě na náměstí č. 1. Fotografie z r. 1940. (archiv muzea v M. Třebové)
 
Po zahájení prací v dubnu 1939 je postup prací na naše tehdejší poměry nevídaný. Pracuje se ve dvou směnách po 10-ti hodinách. Stavební práce na dálnici jsou zadány jak německým tak i českým firmám. V okolí Jevíčka pracují německé firmy Hermann & Mieleg a dále Deutsch & Kleckner. V okolí Černé Hory česká firma Hrabě a Lozovský (staví i na protektorátní dálnici). Firma Litická a.s. zase staví v okolí Brna (podílí se také na protektorátní dálnici).
 
Počátkem roku 1940 tempo prací zvolňuje a 30. dubna 1942 je vlastní stavba dálnice A88 zastavena. Až do konce války hlídá staveniště německá armáda. Po válce je staveniště opuštěno a jsou zlikvidována různá stavební zařízení, která na staveništích zůstala. Nedokončená dálnice chátrá hlavně z důvodu, že se s její výstavbou již nepočítá. V poválečném uspořádání Evropy by to nemělo smysl. Od počátku šedesátých let se naštěstí s dálnicí v tomto směru opět počítá. Zpočátku to měla být dálnice D43 avšak v dnešní době se připravuje výstavba pouze rychlostní silnice s označením R43. vyznacny bod
 
Dílčí úseky exteritoriální dálnice A88 jsou využity už i dnes. V okolí obce Syrovice (jižně od Brna) je pro vedení rychlostní komunikace R52 použito zhruba 4 km tělesa a mostů původní dálnice. Dílčí 5km dlouhý úsek je použit i přímo v Brně mezi Bystrcí a Troubskem (komunikace je v mapách značena jako ,,Stará dálnice“). Dále je využit i 1,5 km dlouhý úsek u obce Svitávka poblíž Boskovic. V budoucnosti (počítá se do r. 2015) by měla být v trase exteritoriální dálnice vybudována téměř celá komunikace R43, vytvářející kapacitní spojení z Brna na sever. Poblíž Moravské Třebové naváže R43 na rychlostní silnici R35 z Hradce Králové na Olomouc. Pokud se tak skutečně stane, bude po osmdesáti letech naplněn plán, který s těmito dálnicemi počítal již v roce 1941.
 
autor © Tomáš Janda, 7. ledna 2003.
částečně upraveno a doplněno o nová fakta 11. července 2004.

 

 
  Fotogalerie R43 a Exteritoriální dálnice
  Interaktivní mapa celé trasy dálnice přes naše území
  Chystáte se navštívit exteritoriální dálnici - nejčastější dotazy
  Historický zákres části exteritoriální dálnice mezi Kuřimí a Mikulovem do vojenské mapy 1:75.000 (výřez) /878 kB/
  Historický podrobný zákres části exteritoriální dálnice mezi Želešicemi a Medlovem do mapy 1:25.000 (výřez) /409 kB/
  Novinové články z doby výstavby historických dálnic
  Razítko RAB s podpisem ing. Hanze Lorenze /79 kB/
 
 Sudetská dálnice A71 : Chemnitz - Karlovy Vary - Marianské Lázně - Weiden - Regensburg
 
 
 Sudetská dálnice A72 : Dresden - Ústí nad Labem - Lovosice (A72)
 
 
 
poslední změny na stránce: 10. května 2009