Pro dělníky, kteří měli pracovat na úseku dálnice u Bílé Studně byl na konci roku 1939 vybudován tábor u Dětřichova. Místo pro čtyři baráky, jídelnu, kuchyň a sociální zázemí bylo vybráno pod zalesněnou strání, s výhledem na staveniště, jak bývalo zvykem. Dělníci se sem měli nastěhovat před začátkem stavební sezóny na jaře 1940, jenže k zahájení prací už v této části trasy dálnice nedošlo a tábor byl proto přeměněn v koncentrační. Během války táborem prošlo obrovské množství žen východoevropských národností, které sem byly kvůli těhotenství dopravovány z jiných táborů v okupovaných státech. Tábor měl teoreticky sloužit coby porodnice pro východní dělnice, které nemohou plnohodnotně pracovat (Entbindungslager für Ostarbeiter). Ale prakticky se jednalo o klasický koncentrák, ve kterém byly ženy vystaveny nepředstavitelným útrapám.

Novorozenecká porodnost byla v té době vysoká a proto v háječku nedaleko tábora vzniklo pohřebiště, kam byla pochovávána mrtvá tělíčka dětí. Avšak kvůli strádání, těžké dřině a hlavně katastrofálním hygienickým podmínkám bylo v háječku postupně pohřbeno i několik desítek, podle jiných zdrojů až stovek žen. Po válce byl tábor zlikvidován a v jeho místě postaven památník.